„Církevní autority se zasazují o to, aby k těm, kdo deklarují, že jim bylo ublíženo, a k jejich rodinám bylo přistupováno důstojně a s úctou.“
Vos estis lux mundi
Zneužívání kohokoli, tím spíše nezletilých nebo zranitelných osob v církvi, je nepřijatelné a církev usiluje o ochranu všech před těmito činy. Také se snaží nabídnout svou pomoc těm, kdo byli takto zraněni ze strany členů církevního společenství.
Stále bezpečnější prostředí může církev vytvářet jen tehdy, když se dozví o těch, kdo takovéto činy páchají, aby je mohla spravedlivě potrestat a zabránit jim v poškozování dalších obětí. Proto papež František nařídil všem duchovním a řeholním osobám a také moderátorům mezinárodních sdružení věřících uznaných nebo zřízených Apoštolským stolcem povinnost oznámit příslušným církevním představeným každé důvodné podezření na spáchání některého z níže uvedených trestných činů proti 6. přikázání Desatera osobami, které tam jsou vyjmenovány. Morální povinnost takovéto činy oznámit má samozřejmě každý, kdo o takovémto činu ví.
V každé diecézi je osobou, která tato oznámení přijímá, generální vikář.
V řeholních komunitách jsou to provinční představený nebo jeho vikář.
Tito všichni jsou povinni si takováto oznámení předat podle příslušnosti. Proto, i když je podáno oznámení v jiné diecézi, než ze které je pachatel, nebo v jiné řeholi, dostane se k příslušnému představenému, který má povinnost případ řešit.
Z oznámení musí být patrno, komu je adresováno, kdo je činí, jaké věci se týká, označení dotčené osoby (oběti) a podezřelého a musí být podepsáno a datováno. Je vhodné, aby obsahovalo co nejvíce údajů, jako je místo, čas a další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, věk dotčené osoby v době vytýkaného jednání, označení zapojených nebo informovaných osob, stejně jako každou další podrobnost, která může být užitečná pro zajištění pečlivého vyhodnocení faktů.
Je možno také podat oznámení s uvedením kontaktu na osobu, která je schopna uvést k případu další podrobnosti, které oznamovateli nejsou známy.
Oznámení trestného činu církevním představeným nenahrazuje splnění zákonné oznamovací povinnosti vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy policii nebo státnímu zástupci u vybraných trestných činů, u kterých to ukládá trestní zákoník. A to i přesto, že v takovém případě je i církevní představený, který se o trestném činu od oznamovatele hodnověrně dozví, oznamovací povinností rovněž vázán, a informaci orgánům činným v trestním řízení předá.
Z důvodu řádného prošetření věci je možné a vhodné oznámit trestný čin pracovníka církve orgánům činným v trestním řízení i v těch případech, u nichž trestní zákoník oznamovací povinnost neukládá.
Protože církev a stát u trestných činů proti 6. přikázání Desatera chrání trochu jiné hodnoty, je vhodné, aby byl delikvent souzen nejen podle státního, ale také podle kanonického práva.
Je potřeba mít také na paměti, že v církvi je trestným činem sexuálního zneužití jakékoli sexuální jednání pracovníka církve s osobou mladší 18 let, zatímco státní zákon některá oboustranně dobrovolná jednání s osobou starší 15 let za trestný čin nepovažuje.
