„Napravme, co jsme zavinili.“ Katedrálou zněla modlitba za oběti zneužívání i omluva

V úvodu bohoslužby připomněl, že liturgie postní doby je přirozeně spojena s duchem pokání. „Včera, v textech Popeleční středy, jsme slyšeli antifonu ‚Napravme, co jsme zavinili hříchem‘. Něco můžeme napravit my lidé, ale to podstatné dokáže napravit jedině Bůh, a patří sem také rány v srdci obětí zneužití,“ zdůraznil. Poděkoval pak za přítomnost studentům teologického konviktu – kandidátům připravujícím se na kněžství, kteří si právě tento den a bohoslužbu s modlitbou za oběti zneužívání zvolili pro svou službu v katedrále.

V úkonu kajícnosti pak olomoucký arcibiskup prosil Boha za odpuštění všech případů zneužívání moci i zneužívání sexuálního, zvláště ze strany představitelů církve, za ty situace, kdy církev nenabídla obětem pomoc a nevyvinula snahu o spravedlnost, za zneužití důvěry vložené v duchovní, za netoleranci a nepřijetí osob jiného přesvědčení, odlišné sexuální orientace nebo náboženského vyznání. Zmínil také hříchy pomluvy a nactiutrhání, šíření nepravd a nenávisti na sociálních sítích nebo mlčení tam, kde bylo třeba se ozvat a hájit pravdu, a prosil Boha i za odpuštění špatné správy obdržených prostředků a nedostatečnou transparentnost a spravedlnost v nakládání s majetkem.

Hledat Boží tvář

S promluvou během mše svaté vystoupil P. Jan Polák, člen diecézního týmu pro pomoc obětem. Na životním příběhu známého kněze a psychologa Henriho J. M. Nouwena ilustroval, jak hlubokou vnitřní rozervanost, deprese a pocit osamělosti může člověk prožívat pod tlakem přísného prostředí a vlastních zranění. Zdůraznil, že v okamžicích, kdy je člověk „zbitý“ životem a není schopen ani slov modlitby, pořád zůstává cesta prostého „pohledu na Boha“.

„Často se stane, že se nemohu modlit, že jsem příliš unavený, abych si četl evangelia, příliš neklidný na duchovní rozjímání, příliš deprimovaný na to, abych něco říkal Bohu, prostě příliš vyčerpaný, než abych cokoliv dělal. Ale stále se mohu dívat na tyto obrazy, tak úzce spojené se zkušeností lásky,“ zmínil a dodal: „Kéž pohled na takový obraz je vnitřním vyjádřením slov žalmu: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou, neodmítej svého služebníka! Tys má pomoc, nezavrhuj mě, neopouštěj mě, Bože, můj spasiteli!“

Prosba za uzdravení a omluva

Závěr bohoslužby patřil společné modlitbě pokání a solidarity, jak k ní na znamení upřímné prosby za otevření očí i srdcí celé církve vyzvala Česká biskupská konference: „Pane, je nám tak líto, co někteří z nás udělali tvým dětem. Otevři nám oči, abychom viděli utrpení těchto lidí. Otevři nám uši, abychom slyšeli jejich bolesti. Otevři nám, srdce, abychom měli soucit, a dej nám odvahu a sílu, abychom neutíkali od jejich bolesti…“ neslo se katedrálou. Arcibiskup Nuzík se následně jménem církve omluvil všem obětem zla zneužívání a požádal je o odpuštění.

Hlavní vzpomínka na oběti zneužívání probíhá právě dnes, v pátek 20. února. Věřící po celém světě jsou zváni, aby se k této iniciativě připojili ve svých vlastních farnostech nebo prostřednictvím soukromé modlitby. (Více o prožívání tohoto dne zde)